Ascaris site na Blog.cz

I já jsem se narodil jako naprostý blbec. Moje maminka a tatínek byli také blbci, takže mi to ani tak moc nevadilo. Alespoň v dětství. Ostatně tak jak jsem vyrůstal, nepřipadalo mi, že by blbců okolo mne bylo jako šafránu. Naopak jsem se radoval, kolik nás je. Jsme solí tohoto světa. Není dobré nás mít v očích, není příjemné cítit nás ve svých ranách, ale je hezké mít nás rozprostřené na krajíci s máslem, do kterého se zakousneme ráno ke snídani. My blbcové máme těžkou úlohu. Mnozí nám naši blbost vyčítají, jakoby chtěli naznačit: "nebuďte blbci, buďte jako my!" Ale je tak těžké nebýt tím čím nás vesmír stvořil. Je tak těžké být bříze dubem, kapradí přesličkou. Stojí to tolik sil a málokdy je to úspěšné. A tak i nadále budu tím opovrhovaným blbcem, ponesu svou blbost hrdě na svých bedrech, táhnouce mnohé a mnohé, kteří se vezou na mých ramenou. To je ostatně údělem nás blbců. nechť žije další blbý den